Osvětim 20. března 2019 očima dětí: Při zmínce o Osvětimi se mi vybaví, že se na tomto místě odehrálo mnoho násilí a zla. Když jsem do těchto míst vstoupila, přepadl mne tíživý pocit na hrudi. Když jsem si představila, že kamkoliv jsem jenom stoupla, přišlo tu o život hned několik lidí. Vzdouvá se ve mně smutek a hněv, jak mohli Němci něco tak strašného udělat… Je to místo, které by měl každý člověk alespoň jednou za život navštívit a zvážit, co je pro něj důležité a co pro něj znamená život… Zamyslet se nad tím, jak zacházíme s jídlem… Osvětim ve mně vyvolala různé pocity, například strach, že by se tak hrůzné věci mohly odehrávat. Poté radost, protože si uvědomuji, že mám naprosto všechno, co je potřebné pro život. Dále mi zůstane navždy v paměti věta: „Ten, kdo se z historie nepoučí, prožije si ji znovu.“ Byl to krutý tábor, jehož jméno mi tak moc neříkalo jako mým rodičům a prarodičům. Ale když jsem vše viděla, bylo mi do pláče, kamarádce i nějaké slzičky ukáply. Hromady vlasů, dětských botiček, oblečení, kufrů, nádobí… Teď vím, že se na svět mám dívat jinak a více si všeho vážit…