Výlet po vysvědčení
Po rozdání vysvědčení jsme v sobotu 27.6. v 6:30 vyrazili s žáky 8.C a 9.C ve svém volnu (volno pro děti i učitele) na výlet na Slovensko. Zažili jsme tři nezapomenutelné dny. Hned v sobotu jsme za deště došli do Tatralandie. Po příchodu se počasí vylepšilo a užili jsme si krásné slunečné odpoledne a vyzkoušeli všechny bazény a tobogány. V horké a snad i léčivé vodě jsme vydrželi až do doby, než nás v 9 večer vyhodili.
Druhý den jsme vyrazili na plánovanou túru. Když jsme vstávali v 6 hodin, tak nikdo netušil, že se vrátíme po více než 17 hodinách. Za tu dobu jsme poznali Vysoké Tatry se vším všudy. Sluncem zalité Štrbské Pleso a naopak deštěm bičované Popradské Pleso. Po chvilce, když bylo zas lépe, jsme vyrazili na Rysy. Všichni došli na nejvýše položenou chatu v Tatrách – Chata pod Rysmi. Cestou jsme vyzkoušeli prudké stoupání v horku, potom v dešti, po kamenech i v hlubokém sněhu. Svoji odvahu a šikovnost jsme si pak prověřili na řetězech. Občerstvení na chatě dodalo některým tolik sil, že se rozhodli vyrazit na samotný vrchol. Nebyl vidět, byl v mlze a v černých mracích. Cesta k němu vedla přes další velmi dlouhé sněhové pole (na botasky jako dělané). Přesto jsme tam došli a počasí nám ukázalo přívětivou tvář. Z nejvýše položeného vrcholu v Tatrách (kam se dá dojít po značené cestě) se nám naskytl nádherný výhled do všech stran. Už jsme si mysleli, že nám počasí bude přát (došli jsme a dojeli jsme ve sněhu na zadcích v pohodě na chatu ), ale při dalším sestupu se ukázalo, že se výlet hodnotí až úplně dole. Během chvilky přišel silný déšť a vítr, potom došlo i na kroupy a sníh s deštěm, najednou vše klouzalo a když se objevily první blesky doprovázené hromy, nebylo mnoho těch, kteří se nebáli (to nemluvím jen o dětech). Když po hodině zase svítilo slunce a my byli téměř dole, tak už zase bylo hej.
Při plánování posledního dne jsem na svoji stranu (další túra) už mnoho zájemců nezískal. Naopak nábídka mých kolegyň (další bazén, tentokrát v Bešeňové) byla přijata s nadšením. Ještě jednou jsme to zkusil s túrou a po odpovědi, ať si tam jdu sám, jsem pochopil, že mě čeká pohoda v Bešeňové. Vše vycházelo, sluníčko, 30°C, všichni spokojení. Když jsme museli zpět na vlak, tak zase naopak prudký déšť. Na nádraží jsme si oddechli, že jsme vše stihli a nic se už nemůže stát. Do pěti minut jsme už věděli, že na kolej spadl strom, oprava bude trvat několik hodin a my poslední vlak do ČR přes Púchov už nestihneme a budeme muset spát ještě jednou, teď asi na nádraží. Vysvobození přišlo ze strany, kterou nikdo nečekal. Slovenské Pendolino nás vzalo bez jízdenky, přestože bylo plné a místa pro nás našli v jídelním voze…
Musím napsat, že ve škole už jsme toho zažili hodně, ale tyto tři dny jen tak něco nepřekoná. Teď ještě vůbec netuším, kolik to nakonec všechno bude stát, ale určitě vím jedno – stálo to za to.
Děkuji všem dětem za naprosto vzorné chování, bez kterého by se to nedalo zvládnout (všichni tři vás moc chválíme). Děkuji rodičům, že jste dětem výlet umožnili a v těchto podmínkách je na něj pustili. Deváťákům přeju hodně úspěchů na střední škole a na osmáky se těším v září.
Speciální moje osobní poděkování patří Barče Švédové, bez které by se tohle užasné nikdy nemohlo stát
Další fotky jsou na https://hluchakfoto.rajce.idnes.cz/Tatry_2020/
a teď už i videa na https://hluchakfoto.rajce.idnes.cz/Tatry_2020_video/
a na ty vaše stále čekám
